Služby na growshopu growgo

Sběr rostlin a sušení

• Sklizeň je jako odměna a je to nejpříjemnější čas strávený na bylinkové zahradě.
  
• Bylinky se sklízí, když dozrajou květy. Obecně je zralost definována jako doba, kdy bílý pestík začíná hnědnout, oranžovět apod. a začíná se stahovat zpět do semenného lusku. Semenný lusk se naplní pryskyřicí obvykle určenou pro produkci semen a my máme zralé pupeny s červenými a bílými vlákny. Je zajímavé, že dobu sklizně reguluje opojení pupenů drogou. Pokud se sklízí brzy a jen stihne se zbarvit jen pár pestíků, pupeny budou obsahovat více čistého THC a méně THC, které se změní v CBD (cannabidiol) a CBN (kanabinol). Více o složení a odbourávání marihuany. Pupeny sesbírané později, když jsou úplně zralé, budou mít vyšší hladiny CBN a CBD a nemusí být takové, jaké si člověk přeje. U bylinek je dobré zkusit různé doby sběru. Nedejte na odobrníky, ale rozhodněte se podle toho, co máte rádi vy !
  
• Pupen některých bylinek po dozrání váží více! Proto je pěstitelé rádi prodávají. Vy ale sesbírejte několik pupenů před dozráním pro sebe, každý týden až do sklizně. Poté se rozhodněte, jaké vám nejvíc vyhovovaly. Zbytek nechte úplně dozrát.
  
• Většina nových pěstitelů chce sklízet předčasně, protože jsou netrpěliví. To je v pořádku. Jen ať sbírají pupeny ze střední nebo z horní části rostliny. Zbývající je dobré nechat dozrát. Horní část je často zralá jako první. Skliďte ji a nechte zbytek rostliny pokračovat ve zrání. Můžete si všimnout, že spodní pupeny se během dozrávání zvětšují a chlupatí. Nyní se ke spodní části bylinky dostane více světla a rostlina po celou zbylou dobu více plodí. Na marihuaně existují drobné, zvětšené trichomy (malé krystalky THC na pupenách). Pokud jsou převážně čisté a ne hnědé, blíží se nejvyšší stupeň květinové vůně. Když už jsou převážně celé nahnědlé, úroveň THC klesá a květina už je za optimální účinností, která se rychle snižuje se světlem a větrem.
  
• Sledujte rostliny a naučte se všímat si, kdy síla květu dosahuje vrcholu. Není výhodné sklízet říliš pozdě ani brzo.
• Sušení bylinek se neprovádí na slunci, snižuje to jejich účinnost. Sušte pomalu ve větraném prostoru zavěšením pupenů horní stranou dolů. To je vše, co je potřeba, abyste měli skvělé High :). Můžete je také sušit v papírovém sáčku, což je asi mnohem pohodlnější. Pupeny chutnají skvěle, když jsou sušeny pomalu v průběhu jednoho nebo dvou týdnů. Jestliže spěcháte, je také možné sušit malé množství v mikrovlnné troubě. Vložte jej mezi dva listy papíru nebo do papírového pytlíku. Postupujte pomalu a hlídejte, aby se vám bylinka nespálila. Použijte rozmrazování, aby sušení bylo pomalejší a tím pádem i lepší. Byť tímto způsobem kouření nebude zrovna nic extra. Sušič nebo konzervátor potravin vysuší bylinky za pár hodin, ale nebude chutnat stejně jako při pomalém sušení na síti - síť na sušení v growshopu. Tím si můžete urychlit dobu sklizně (která někdy může být nervydrásající s tím vším, co souvisí s pěstováním bylinek).
  
• Suché pupeny až po stonek jsou dost křehké a mohou se rozdrolit. Proto je sušte v uzavřených plastových dózách na potraviny a otáčejte je denně po dobu dvou týdnů.
  
• Jeden zkušený pěstitel mi poradil, abych sušil na neizolovaném místě (jako je třeba garáž). Tam bude teplota stoupat a klesat každou noc, co je rostlina sušena. Pokud budete s rostlinami zacházet, jako by byly stále živé, budou během sušení používat svůj chlorofyl a kuřivo pak bude méně trpké. Pokud se Vám podaří bylinky přesušit, osvědčilo se nám přidat do sáčku na noc trochu pomerančové kůry. Bylinky chytnou také pěkné citrusové aroma.
  
• Zdroj: http://semena-marihuany.cz

Ochrana rostlin

Pěstování rostlin a plodů v mnoha případech přináší i zvýšenou péči. Proto je lepší stavět na kvalitě a ne na kvantitě protože se to vůbec nevyplatí. Rostliny ohrožují různí škůdci, mráz, plíseň a jiné. Na našich stránkách nalezněte široké spektrum produktů jako např. , Schachtelhalm - Extrakt je to účinná látka soli přírodních mastných kyselin, rychle v přírodě odbouratelné která účinkuje proti savým a žravým škůdcům - mšicím, sviluškám, molicím atd. neškodný pro včely, dravé vosičky a zlatoočky vhodný pro ovocné rostliny, bobuloviny a jahodník i pro zeleninu ve volné půdě, sklenících, zimních zahradách i obytných prostorách. Níže uvádíme drobné rady jak ochránit svoje plody a rostliny.

Obecně

Vyjděme z přirozených podmínek. Většina rostlin, které je třeba na zimu zaopatřit má s naší zimou problém, který vychází z charakteru původního stanoviště. Středozemní flóra roste v suchých kamenitých lokalitách na plném slunci ve výrazně záhřevných polohách. Volíme pro ně oddrenovaná místa podél zdí, u kamenů, v rozích, kde i v zimě bude vláhový stín. Při domech jim může tepelný únik výrazně pomoci v přezimování. Horské druhy jsou zase na mráz zvyklé, leč v kamenitých a suchých místech, některé na zimu dokonce zcela kryjeme proti jakékoliv vodě. Jiné horské rostliny pochází naopak z míst s vysokou pokrývkou sněhu, která velmi dobře izoluje a dokáží tak přežít pod vysokou vrstvou bez nároků na světlo. Mnoho stálezelených rostlin pochází z podrostů a přirozeně tráví zimu v různém stupni zastínění. Ostré březnové slunce pak může být jejich hrob, neboť v době kdy je zem zmrzlá nemohou přijímat vodu a v krátké době můžou zcela uschnout. Problémové období našich zim není ani tak při dvacetistupňových lednových mrazech, ale zejména na konci února a v březnu, kdy se prudce může oteplovat a v noci hluboce mrznout. Zahradníky to nutí přes den větrat a na noc znovu rostliny krýt.

Dřeviny

Na zimu kategoricky keře ani stromy nijak neřezejte. Mladé výsadby a choulostivé druhy důkladně zalijte a pak zabalte. U stromů lze balit celý kmen, zejména u velmi slunných expozic, hladkokorých dřevin a poškozené borky. Obecně se ale soustřeďte především na bázi, tzn. kořenový krček. Všechny stálezelené dřeviny výrazně ocení přikrývku odpovídající obvodu celého keře, typicky jsou to vřesovištní rostliny. Zejména u dřeviny dbejte na kvalitní ukotvení ochranných vrstev, zimní vítr dokáže být neobyčejně mrazivý a vytrvalý. Pokud budujte tranšejový kout, tj. konstrukci ve spojení se zemním zahloubením a zdmi, pak myslete na větrání v jarním období.

Trvalky

Vzpomeňte si u nich zejména na jejich přirozené přezimování. Rozhodně je před zimou neřežte ani jinak neodhalujte. Pokud jste neodstraňovali semeníky expanzivních druhů průběžně, teď už to nedoženete. Stařinu ponechte na rostlinách a ještě jí posilte dalšími vrstvami. Zejména podrostové trvalky jsou zvyklé na listový opad a většina rabatových typů ho také uvítá. Pouze suchomilné druhy je vhodnější nezimovat další organickou hmotou. Kategoricky nestříhejte trvalky s dutými stvoly, potažmo stébla trav. Voda, která se dostane do těchto dutin zmrzne a může trsy výrazně poškodit. Stálezeleným nechme listy, podobně krásné semeníky či suché listy budou zdobit zahradu třebas celou zimu. Protiargumentem zůstává, že krytem vytváříme prostor pro přežití chorob a škůdců. Faktem ale zůstává, že k jejich rozvoji bude docházet stejně až po oteplení a spolu s vitálními a nepoškozenými rostlinami proti nim budeme daleko snáze bojovat, než s utrápenými namrzlými, potrhanými, přischlými a vytahanými trsy. Po jarním úklidu, přemnožení, redukcích a dalších zásazích stejně používáme preventivní fungicidní zálivku. Houbové choroby představují hlavní spektrum problémů. Úkryty plžů jsou také spíše záležitostí celkové kultivace půdy a úklidu zahrady jako celku, plus redukce populace v období kopulace, holá rabata mnoho nevyřeší.

Materiály

Jdeme-li cestou přirozených stanovišť, budou nám pomáhat zejména listí, chvoj, případně seno, sláma. Umělé materiály jsou mají nepochybně ovšem řadu výhod a tak nelze než doporučit netkané textilie, stínovky, případně jiné porézní a propustné materiály. Každý z nás asi někdy slyšel pojem izolace. Vzpomeňme si na všechny ty spacáky a goretexové bundy více než na izolace střech či základů budov. I rostliny totiž neustále potřebují dýchat a tak i zde hledáme kombinaci, která bude nepropustně propustná a bude poutat co nejvíce vnitřního vzduchu, který bude jen omezeně proudit. Klasickou kombinací je listí kolem báze kmene překryté chvojí, kterou svážeme vně. Listí dobře pěchujte neboť bude přes zimu slehávat. Kotvení dimenzujte vždy na ten nejostřejší fujavec. Výtečná je kombinace organické výplně s textilií jako obalem. Nepodceňte konstrukci a dbejte aby se neměla a co roztrhat. Textilie chrání částečně před přemokřením a přítomnost listí brání zase přílišnému přehřívání. Za extrémně slunných dnů se ale přeci jen může zjara rostliny přirychlit a případně podeschnout. Březnová kontrola je na místě. Úplný obal z textilií je možný, nicméně přehřátí je dobré bránit kombinací bílé netkané textilie se zelenou stínovkou. Tyhle matriály jsou snadno zmuchlatelné do libovolného objemu, budou propustné a zároveň nesléhatelné. Riziko přehřátí a podeschnutí je nicméně stále možné. Nespornou výhodou umělých materiálů je možnost jejich opakovaného použití. Jde o čistou práci a dá se říci, že jde i rychle od ruky. Pro suchomilné rostliny je tento způsob zimování optimální. Listy mnoha dřevin jsou v zásadě kyselé a mají vysoký obsah tříslovin. Rozkladný proces započatý během zimy nemusí středozemní flóře dělat úplně dobře. Velice specifické je použití zcela nepropustných vrstev. Vhodné jsou pro zmíněné horské druhy původem ze suchých oblastí, které jsou zejména během zimních nocí zvyklé na třeskutý mráz za předpokladu úplného sucha. Jde o řadu sukulentů, některé trávy a leckteré skalničky. Podmínkou je tedy zabránit spíše vodě než mrazu. Hodí se tedy kryt sklem, polykarbonáty nebo fólií na konstrukci za předpokladu dobrého větrání. Pro běžné zimování choulostivých dřevin a trvalek se jinak nepropustné materiály nehodí. Příkladem může být používání bublinkové fólie nebo polystyrenových rohoží, které při trvalém a nevětraném upevnění mohou způsobit za slunečných dnů úplně opačný efekt, než jsme sledovali. Tyto materiály lze používat pouze na doplnění jinak větraných konstrukcí nebo na noční kryt.

Drobná glosa na závěr:

Na jaře nelze věčně otálet s generálním úklidem a odstraňováním zimovacích vrstev. Pokud bude již uklizeno a přijde pozdní mrazík, překryjte na noc záhony v podstatě čímkoliv, hodně tím pomůžete zejména trvalkám. Přes den ale nezapomeňte odkrýt, zvláště pokud má svítit slunce. A to ono za mrazivých dnů zjara svítívá.... Zdroj: Ondřej Fous, www.hosta.cz

Pěstování ve skleníku

Pokud je vám líto, že musíte pěstování zavěsit na hřebík máme pro vás přijatelný řešení a tím jsou skleníky.Je jich několik druhů a to v pohodlí domova od velkých až po mini skleníky s ventilací nebo bez ní a také vytápěné skleníky. Na našem webu vám prezentujeme a nabízíme několik variant vhodných pro tento druh pěstování. Jelikož prodáváme jenom kvalitu za skvělé ceny naleznete u nás velký výběr skleníků a to nejen pro nenáročné pěstitele tak také i pro vášnivé pěstitele. Uvádíme několik rad pro pěstování v sklenících obecně.

• Studený skleník - přezimování mrazuvzdorných rostlin
  Ve studeném skleníku, který není vytápěn vůbec, je přes zimu téměř stejná teplota jako venku. Jeho využití je velmi omezené – můžete v něm nechat přezimovat mrazuvzdorné trvalky, dvouletky, cibuloviny, ale třeba i okrasné nebo ovocné dřeviny v kontejnerech. Je-li studený skleník dobře utěsněný, pak je možné jej už od časného jara využít k rychlení zeleniny, napěstování sadby, případně v něm předpěstovat muškáty v truhlících.
• Temperovaný skleník – přezimování rostlin nad bodem mrazu Od studeného skleníku se tento typ liší tím, že v něm přes zimu nemrzne. Musí zde tedy existovat určitý systém vytápění, který zajistí temperování teploty. Není jej ale potřeba vytápět na vysoké teploty, protože se primárně využívá k pěstování rostlin vyžadujících chladné přezimování. Prostředí temperovaného skleníku skvěle vyhovuje například chladnomilným kaktusům a orchidejím, citrusům, či palmám. Stejně jako studený skleník lze i tento typ využít k předpěstování květin do truhlíků a výsadbu raných druhů zelenin. Díky přitápění v mrazivých dnech tak můžete pěstitelskou sezónu zahájit ještě o poznání dříve než ve skleníku, kde vytápění zcela chybí.
• Teplý skleník – pěstování tropických a subtropických rostlin Teplé vytápěné skleníky se používají především pro pěstování tropických a subtropických rostlin. Protože musí být v takovém skleníku neustále teplota kolem 20 oC, vyžaduje tento typ skleníku investici do kvalitní topné soustavy. Abyste alespoň částečně snížili poplatky za energie, je vhodné nahradit sklo lépe těsnícím plastovým zasklením. Pořízení i provoz teplého skleníku jsou poměrně finančně náročné - hodí se tedy především pro uživatele, jejichž zálibou je pěstování rostlin náročných na teplo, nikoli jen pro pěstování zeleniny.
• Zdroj: http://www.ceskestavby.cz

Výživa rostlin

Výživa pro marihuanu obsahuje tři hlavní složky, které se stanou základem vaší zahrady, a to je dusík, fosfor a draslík. Tyto tři prvky obvykle bývají uvedeny na přední straně výživy v pořadí: dusík, fosfor a draslík. Výživa typu 20-20-20 obsahuje 20%-ní podíl dusíku. Mezi další prvky, které konopí potřebuje, patří vápník, hořčík a síra (další ale stopové prvky). V malém množství také bór, měď, molybden, zinek, železo a mangan. To, jaké minerální látky a jaký poměr rostlina potřebuje se odvíjí od její aktuální fáze růstu (fáze růstu a květu). Pro zakořenění a klíčení je zapotřebí vysoká úroveň fosforu, ale méně dusíku a draslíku. V období vegetativního růstu je důležitý dostatek dusíku. Dobrým a také levným zdrojem tohoto prvku je lidská moč (v poměru asi 60ml na 1l vody), nicméně neslouží jako kompletní hnojivo. Kompletní výživu zajistí výživa typu 20-20-20 se stopovými prvky. Můžete tako vyzkoušet komplet kit hnojiv s plnohodnotným základním hnojivem i doplňkovým na květ. Sledujte také poměr vápníku, hořčíku, síry a železa. Tyto složky jsou také důležité. Jednu polévkovou lžíci dolomitu nebo vápenného hydrátu vmíchejte do cca 4kg pěstebního substrátu, tímto rostlině poskytnete zmíněný dusík, vápník a hořčík. Hořká sůl (síran hořečnatý heptahydrát) se používá ke zvýšení množství hořčíku a síry v roztoku. Více v doplňkových hnojivech.
Při pěstování tabáku přidejte dusičnan draselný, bude vám pak lépe hořet. Toto je vynikající hnojivo jak pro vegetativní růst, tak i pro období kvetení. Užití tohoto prvku, ale radši zvažte, mezi jeho další účinky patří snížení libida a může způsobit i impotenci. Pro tyto vlastnosti je využíván v psychiatrických léčebnách. Pokud pěstujete nějaký druh marihuany za účelem vaření, měli byste použít rybí emulzi nebo jiné zcela organické hnojivo, minimálně v posledních týdnech kvetení. Hydroponické roztoky by měly být v rozmezí od 150 do 600 částí na milion v rozpuštěných pevných složkách. 300 až 400 částí na milion je považováno za optimální poměr. Pokud si nejste jistí tím, co dáváte vaší rostlině, můžete prověřit váš roztok nebo půdu pomocí metru s elektrickou vodivostí - EC testery v growshopu.
Mějte na paměti, že často bývá uváděn nízký poměr rozpuštěných složek, ale opravdové úrovně hodnot živin bývají obvykle vyšší. S pasivní hydroponií (tj. pěstování rostlin v živném roztoku bez půdy) je možné vyživit rostlinu po několika zásobeních do doby, kdy je půda nasycena živinami. Dodávejte rostlinám vodu do doby, než zjistíte, že vaše konopí má správnou jemně zelenou barvu, poté pokračujte v normálním živení.
“Pumpování” znamená, že zaléváte více, aby marihuana rostla rychleji. Pokud budete v tomto bezohledném chování pokračovat, hrozí nebezpečí vzniku potencionálních problémů spojených s přeléváním rostlin. Musí se postupovat pomalu a sledovat konopí každý den, zezačátku dokonce každou hodinu, aby byl člověk jistý, že není rostlina přelitá. Používá se raději spabší směs výživy pro rostliny než obvykle, zhruba 25%-ní a extrahujte jednou za měsíc. Rostliny konopí se polévají vodou nejméně mezi každým zaléváním. To se týká zejména konopí pěstovaného v půdě. Použití jemné síly rostlinné výživy Oxygen Plus (nebo peroxidu vodíku pro potravinářské účely) umožní kořenům lépe dýchat a předcházet problémům spojeným s přeléváním. Pro účel lepšího provzdušnění půdy se používá také perlit a pročišťující prostředky.
Poté kontroluje pH půdy a ujistěte se že se zde nevyskytují žádné odchylky od normálu, které by mohly nastat kvůli peroxidu vodíku v roztoku. Ujistěte se, že vaše půda má dobré odvodňování. Jestliže nasadíte konopí do půdy s lepší drenáží, můžete jej zalévat každých 3 až 5 dní namísto jednou týdně. Perlit, keramzit nebo lávové kameny výrazně zvyšují odvodňování půdy a tím i častější potřebu zalévání. Tímto se rostliny „napumpují“, tzn., že mají tendenci růst rychleji, a to kvůli zvýšení množství kyslíku, který putuje ke kořenům. Tip: Před každým zaléváním se ujistěte, že je půda dostatečně suchá, poté poroste kytka rychleji.
Dalším způsobem je použít standardní výživovou směs pro rostliny (nějakou silnější) při každém třetím zalévání. Živiny jsou uloženy v půdě pro pozdější použití. Již po dvou zaléváních se ale živiny odplaví a v půdě nezůstanou žádné soli. (Neplatí pro hydroponii ! ). Veškeré vyživování rostlin ukončete dva týdny před sklizní, aby marihuana neměla chuť jako výživa pro rostliny. (To platí i pro hydroponii !). UPOZORNĚNÍ: Nepřehnojujte. Můžete tím zabít vaše konopí. Vždy si přečtěte návod, jak se hnojivo používá. Použijte poloviční dávku směsi a smíchejte s vodou při každém hnojení půdy nebo hydroponie, pokud si nejste jisti, co vaše rostliny snesou. Postupem času pomalu zvyšujte koncentraci směsi. Začínající pěstitelé mají tendenci přehnojovat své konopí. Minerální soli časem vytvoří vyšší úrovně rozpuštěných látek. Pokud se vám zdá, že koncentrace je stále příliš vysoká, tak na nějaké vyživování použijte pouze vodu. U konopí pěstovaného v květináčích nechte odplavit vodu každý měsíc. Pokud je vaše marihuana OPRAVDU HODNĚ zelená, raději ji na chvíli nevyživujte, abyste ji zase „nepřekrmili“.
Zdroj: http://semena-marihuany.cz